Zvířata

Jako všichni ostatní savci ( s výjimkou ptakořitných ) i vačnatci rodí mláďata a mají mléčné bradavky k jejich kojení. Od ostatních živorodých savců ( pojmenovaných savci placentální, placentálové ) se liší tím, že se mláďata rodí ve velmi raném stadiu vývoje, vlastně nedonošená, a místo aby dozrála v děloze vyživovaná prostřednictvím placenty, krmí se ve vaku mlékem. Vačnatci jsou obdivuhodně rozličného vzhledu, včetně typů jako klokani, vačice a bandikuti. Australasijští vačnatci se při absenci konkurujících druhů rozlišili a specializovali jako hmyzožravci, masožravci a býložravci. V Jižní Americe jsou vačnatci malé velikosti a většinou jsou to druhy stromové, do Severní Ameriky se rozšířil jen jeden druh vačice virginská. Vačnatci obývají ohromné spektrum biomů, od pouště po dešťové pralesy.

Anatomie: Z hlediska vnějšího vzhledu jsou vačnatci velmi různotvární : mnozí mají velmi dlouhé zadní nohy a tlapky ( např. klokani ) a prodloužený čenich, skoro všichni mají velké oči a uši. Samice mají unikátní zdvojené rozmnožovací ústrojí a u některých druhů mají samci vidličnatý penis. Varlata jsou v šourku s dlouhým tenkým krčkem, šourek visí a kolíbá se před penisem. S výjimkou specializovaného rozmnožovacího ústrojí se vačnatci též liší od placentálních savců tím, že jejich mozek je relativně menší a nemá corpus callosum ( pruh nervové tkáně spojující obě mozkové hemisféry ). Skupina zahrnující klokani, vačice, vombaty a koalu a skupina badikutů se vyznačují syndaktylií – druhý a třetí prst na zadních nohou srůstají v jediný prst s dvěma drápky.

Reprodukční ústrojí samic:  Na rozdíl od placentálních savců, jejich samice mají jednu dělohu a pochvu, mají samice vačnatců zdvojený systém a dvěma dělohami každá s vlastní boční pochvou – vagínou. Mládě při porodu prochází odděleným středním porodním kanálem ( centrální vagínou ). U některých vačnatců se tato trubice vytváří před každým porodem, u jiných po prvním porodu přetrvává ( ale někdy se naplňuje pojivovou tkání ).

 Pohyb: Ačkoliv většina vačnatců může běhat nebo cupitat, existuje několik dalších rozdílů. Např. vombati chodí kolébavou chůzí, koaly a vačice šplhají. Klokani velcí i malý skáčou na dlouhých zadních nohou, při čemž používají prodloužený prostřední prst jako zvláštní segment končetiny. I když vačnatci při nízkých rychlostech spotřebovávají více energie něž při běhu na všech čtyřech končetinách, přibližně při rychlostech nad 1,8 m za vteřinu větší druhy vačnatců začínají energii šetřit. Je tomu tak proto, že energie se ukládá do šlach na nohou a těžký ocas se kývá nahoru a dolů jako kyvadlo, tím poskytuje příkon pohybové energie.

Skákaní: Čím rychleji se velký klokan pohybuje, tím více stoupá jeho energetická výkonnost.

Klouzavý let: Některé vakoveverky a vakovec létavý mají mezi předníma nohama blánu, kterou používají jako padák.

Start do života: Mláďata vačnatců se rodí ve stadiu skoro embryonálních po velmi krátké březosti ( jen 12 dní u některých druhů bandikutů ). Novorozené mládě podstupuje cestu k jedné z mléčných bradavek matky a ní se na několik týdnů přisaje. Větší druhy vačnatců rodí jen jedno mládě, ale malí kunovci a vakomyši mají až 8 mláďat ve vrhu. Samice mnohých klokanů se páří během březosti a nové embryo zůstává v děloze v klidu do doby, než předešlé mládě opustí vak.

Přeplněno: Mateřský vak může být příliš malý a nestačí na několik potomků. Tato vačice myší nemá jinou volbu než nosit děti na těle.

Úžasná cesta: Toto nepatrné děťátko klokana se namáhavě vleče srstí matky, aby se dostalo do vaku k mléčné bradavce, k níž se pevně přisaje. Mládě neopustí mléčnou bradavku dříve než za měsíc, kdy začne prozkoumávat svět venku.

Speciální vaky: Většina vačnatců má vak pro nošení mláďat. Tato samice klokana velkého má vak směřující do předu a z něj vyčnivá hlava jejího mláděte. Některé druhy vačnatců mají vaky směřující do zadu.